5. 10. 2015

Iontová a kovalentní vztahová vazba

Ač většina lidí, se kterými se setkávám, nemá nějak obzvláštně velkou lásku k chemii, tak po tom, co jejich trápení popíšeme mou oblíbenou vztahově-chemickou metaforou, začnou tuhle krásnou vědu brát na milost. Představte si svůj vztah jako molekulu. Ta je tvořena dvěma atomy. Ty, jak známo, mají jádro a elektronový obal. Každý ten atom si ty své elektrony hlídá, přitahuje je. Této jeho vlastnosti se říká afinita. Do vztahu každý něco investujeme. Kolik, to záleží na tom, jak moc jsme ochotni dávat a brát. A toto právě v naší atomové metafoře reprezentuje ona afinita. Atomy s nižší afinitou se svých elektronů snadněji zbavují. Rádi dávají. Atomy s vyšší afinitou jsou tak trochu lakomé. Rády berou, někdy až kradou elektrony ostatním atomům. Afinita by se ve vztazích dala přirovnat k sobeckosti, chamtivosti, nenažranosti. Každý už asi tuší, kam to celé směřuje.

4. 9. 2015

Buď pozdraven, kdo s holým životem přicházíš

Když vidím ty, kteří odhodili jakékoliv vazby na svůj dosavadní život a snaží se zachránit alespoň holý život, tak je mi těžko. Když k tomu vidím i ty děti na cestě z pekla do neznáma, tak je mi přetěžko a cítím vinu, že jim nedokážu přímo pomoci. Přijmout jednu rodinu a zajistit jim to nejnutnější. To bysme zvládli. Trošku se uskromníme a ono to půjde. Když si to představím, tak mám pocit, že by můj život měl najednou i větší smysl. Pomoci někomu, kdo se ocitl mimo jakýkoliv systém v sociálním vzduchoprázdnu. Trpící, vděčný za holý život. Nějaké problémy by to sebou neslo, ale s těma bychom se vypořádali.

2. 8. 2015

Pravděpodobnost nula nula nic

Založil jsem diskusní a podpůrnou skupinu pro oběti narcisů. Do skupiny během dvou dní vstoupilo osmnáct osob. A hned se stalo něco naprosto nečekaného. Krátce po sobě se ozvaly dvě členky skupiny s tím, že si myslí, že ve skupině je přítomná jejich bývalá (obě byly pro onoho narcise bývalky) sokyně v lásce (možná u vztahů s narcisy by se mělo spíš říka sokyně v závislosti). 

22. 6. 2015

Nejpohádkovější postavička

Přemýšlím, které smyšlené postavy představují charakteristiky narcisů:

Dr. Jekyll a Mr. Hyde - to jsou dvě naprosto odlišné tváře narcise a výměna mezi nimi nastává někdy i několikrát za hodinu a jindy s vámi pan Hyde třeba několik dní nemluví. Ale neklesejte na mysli. Máte doma dva v jednom. Takže jeden byl vlastně zdarma. A to za tu trošku šikany a utrpění přeci stojí. To se dneska nosí. No ne?

20. 6. 2015

Bezpečná vina

Píšu na počítači článek. Ani nevnímám, že za mnou potichu přišel můj osmnáctiměsíční syn. Chce si hrát, chce být s tátou. Táta píše a je úplně zabraný, protože potřebuje dokončit myšlenku. Najednou obrazovka zčernala. Vikísek zmáčknul svým malinkatým prstíčkem na počítači tlačítko reset. Potom začal dělat paci paci, jakože se mu to povedlo a je šikula. Přišel jsem o výsledek několika minut soustředěné práce. Položil jsem si hlavu do dlaní, abych ukázal, že jsem smutný. Vikísek zareagoval tak, jak jsem nečekal. Rozplakal se a utekl. Přiběhla máma a vzala ho do náruče. Oba jsme ho pak hladili a utěšovali. Vzlykal ještě několik minut.

27. 7. 2014

(Ne)chtít (ne)chápat

Tak už to pochop. Chápeš to? Tak proč to zatraceně nechceš pochopit? Nechápu, že nechápeš.

Představte si svůj mozek. Nebo můj a nebo mozek kohokoliv jiného. Třeba vaší partnerky nebo úhlavního nepřítele, sousedovic Toníčka. Myslíte si, že můžete pochopit vše, co se v něm děje? Tak proč se o to pořád snažíte? Všichni se o to snažíme. Obzvlášť v těch nejvypjatějších situacích. Když nám ujede tramvaj před nosem. Když nám partner po stopadesáté nezvedne (nebo nepoloží, co je správně?) prkénko na záchodě. To si říkáme, že nám to snad už musí dělat schválně a snažíme se přijít na ono perverzní uspokojení, kterého se tím snaží dosáhnout. Šéf chce další nesmyslnou tabulku. Další součet čísel vydělený jejich počtem. Furt něco. Proč? Nechápu, nechápeš, nechápeme …

11. 5. 2014

Dětské šachy dospělých

Šachy mají svá pravidla. Ta se odpradávna vyvíjela, ale v daném čase jsou fixní. Pokud nás baví, snažíme se naučit je ty, kdo je neumí. Hrajeme je se svými dětmi. Učíme je jména všech figurek a také to, jak se figurky hýbají. Největší výzva je tahání koněm. Pak už jenom braní mimochodem a je to. Do zahájení a dalších strategií nebo koncovky se nebudeme pouštět. Náš příběh je o něčem jiném.