Kontakt

pomoc@tomaspour.cz


18. 2. 2013

Repanenizace nepanenství hysterezní hysterií aneb záleží na tom, jak se do toho třískne

Co je opakem slova panenství? Čím je žena, která už není panna? Čím je muž, který už není panic? Vůbec netuším. Ač se většina z nás setkává v životě po většinu času s pravým opakem, tak pro to nemáme ani výraz. Do snění o panenské čistotě dokážeme investovat tolik mentální energie a nepřemýšlíme o opaku. S panenstvím v pohlavním slova smyslu se setkáváme každý alespoň u jednoho člověka v našem životě. Sami u sebe. Někdo třeba i u více osob opačného a nebo i stejného pohlaví. Proč nás tak fascinuje? Je to další z lidských chimér, za kterými se ženeme v honbě za ultimátními zážitky? Je to svatý grál, jehož hodnota je určena nadpozemskou autoritou a nám nezbývá než jej vyznávat a neustále o něj usilovat? Kdepak, samá plodová voda. Na paškál půjde zase stará dobrá evoluce. 



Malá odbočka: Za tohle mě bigotní kladivo na evolučně se modifikující kacíře, sametový smrťák Hájek z tajemného hradu, už musí upálit. Jdu se na chvilku modlit k Darwinovi, aby dal mým genům pokojného spočinutí v chromozomech mých dětí a nepřiveď je v pokušení se dále nerozmnožit. Abych nebyl  jen zakladatelem slepé větve druhu Homo sapiens bohemicus.




Zpět k těm sprosťárnám schváleným přírodním výběrem. Panenství je garancí, že samička nemohla otěhotnět s nikým jiným. To je 100% jistota, že potomek vzejduvší ze vztahu samečka, který se pářil s panenskou samičku, bude jeho. Tím eliminuje riziko, že se bude starat o potomky, kteří nenesou jeho geny. A to se ukázalo jako jediný spolehlivý detekční mechanismus, kterým si můžeme garantovat reprodukci vlastních genů. To se v nás prostě za evolučně významný časový úsek napevno zadrátovalo a dodnes ovlivňuje naše uvažování a následně chování. Chováme se v podstatě komicky, protože máme již k dispozici i jiné, exaktní vědecké způsoby, jak si garantovat investici energie pouze do vlastních genů. I naše stávající legislativa je v tomto ohledu poněkud bizarní. Pokud se například rozvedené ženě narodí potomek do půl roku po rozvodu, je automaticky za otce prohlášen bývalý manžel ženy. Pokud se k dítěti nepřihlásí jiný otec. Evidentně je obrovská pravděpodobnost, že onen potomek již není dítětem původního manžela oné ženy, protože ve finálních stádiích rozvodu ona žena s velkou pravdepodobností nemá jedinou příležitost splodit potomka s oficiálním partnerem. Nicméně tato absurdnost je daní za “jednoduchý” právní systém, který by se jinak neúměrně komplikoval. A tak je to určitě i ve spoustě dalších oblastí práva a nejen v něm.




Vývoj lidské psychiky v čase je možné přirovnat k hystereznímu chování feromagnetických látek v magnetickém poli. Hystereze v psychice je v podstatě naprostá samozřejmost. Každý alespoň intuitivně předpokládá, že člověk, na něhož působí nějaký podnět, bude reagovat na základě svých předchozích zkušeností. To je triviální. Ve fyzice závisí magnetické vlastnosti feromateriálu na tom, jak v historii na ně působilo magnetické pole. Stav předmětu z feromagnetického materiálu tedy není jednoznačně určen podmínkami, které na něj působí, tedy magnetickým polem v okolí. To je při prvoplánovité aplikaci principů, že vše ve fyzice je chování těles symetrické a že stav tělesa je výslednicí působících sil, zdánlivý paradox.Ve fyzice je hystereze příjemným, zpestřujícím překvapením pro studenty (já jsem z toho byl samozřejmě úplně v šoku). V psychice je to triviální fakt. 




Ve fyzice se materiál, který ještě nebyl zmagnetizovaný, označuje jako panenský. Stejný příměr použijeme při zkoumání zaplňování lidské psychiky obsahem, který ovlivňuje chování jedince. Na začátku máme panenskou mysl. Nic v ní není, kromě pár zadrátovaných, evolučně validovaných mechanismů. Působením vnějších podnětů se psychika plní a formuje. Každý nový podnět vyvolává reakci, která je výslednicí působících sil v minulosti. Podnět a reakce na něj zároveň modifikuje obsah psychiky tak, že reakce na stejný podnět v budoucnosti může lehce modifikovat, nebo i významně lišit. Jakmile se feromagnetický materiál dostane na hysterezní křivku, tak už z ní nemůže jen tak vystoupit, panují li v okolí podmínky, které jej na ní dostaly. To by mohlo být v psychice reprezentováno tím, že jakmile se dostane na hysterezní smyčku, která třeba představuje chování, které člověku v životě neprospívá, tak už nemusí být pro jedince jednoduché z ní vystoupit. Pokud se hysterizovaný jedinec pohybuje v prosedí, které na něj působí stále stejnou intenzitou a mává s ním ode zdi ke zdi, z hystereze nemá úniku. Fyzika nám ale nabízí pomoc tím, že nás inspiruje k tomu, jak dostat materiál, tedy mysl, do původního, panenského, tedy dokonale prázdného, či chaotického stavu. 




Přístupy seřadím podle míry důvtipu, který potřebujeme, abychom je mohli realizovat.  Míře důvtipu je zároveň nepřímo úměrná energie, kterou musíme vynaložit, abychom nápravu realizovali.




Záleží na tom, jak se do toho třískne
Představme si alchymistu, který se v pekařově císaři snaží kladivem přeměnit z olovo ve zlato. Zmagnetizovaný materiál můžeme také vystavit identickému působení mechanickému. Prostě do něj budeme tlouct těžkým kladivem tak dlouho, až z něj ten magnetismus vyklepeme. Tento přístup má tu nevýhodu, že nás bude stát opravdu hodně úsilí a nevíme, za jak dlouho by se nám podařilo materiál dostat do původního stavu. Tento přístup bych v psychologickém pojetí přirovnal ke snaze o nápravu destabilizované mysli nějakou nátlakovou metodou. Manipulací, agresí atp.. I tady to stojí mnoho energie a dosahuje se efektu, který hysterezi posiluje a ve výsledku vede k úplné hysterii. Vlastností hystereze je, že magnetizace materiálu dosahuje rychle svého maxima a dál už to prostě nejde. Když budu na někoho víc a víc křičet, nebo jinak tlačit, tak už vůbec ničeho nedocílím. Pokud existuje nějaké řešení, které prochází počátkem u lidí zablokovaných, tak fyzika nám naznačuje, že k němu nedojdeme rozhodně cestou zvyšování intenzity vnějšího pole. Tím, že se budu snažit do předmětu, nebo lidské psychiky udeřit co největší silou s vidinou, že teď už to musí být ta rána, která vše napraví, tak dosáhnu pravděpodobně akorát zničení objektu. Objektu, který se při vší dobrosrdečnosti snažím napravit.




Jamalalicha i patláma paprťála
Feromagnetický materiál můžeme uvést do stavu panenského také tím, že jej ohřejeme. Tím se v něm magnetické domény náhodně přeuspořádají do všech směrů. Materiál poté už ani po ochlazení navenek nebude magneticky působit. Psychický ekvivalent toho, jak vyvést mysl z cesty po hysterézní křivce k hysterii, je aplikace nepřekonatelné psychiatrické metody: Teplou, studenou a do klece. Nevýhoda tohoto ohřívání jedinců je, že je prostě můžeme nenávratně uvařit. Výsledkem péče je pak ještě větší poškození. K identickému závěru o této metodě bychom dospěli i aplikací jednoho z nejgeniálnějších zjištění v historii fyziky, že teplo je pohyb. Z něj plyne, že třískání a teplostudené jamalalicha jedno a totéž jest.




Konjunkce smrku a borovice
Nejelegantnější způsob, jak snížit magnetizaci materiálu až na panenskou hodnotu, je jej vystavit působení oscilujícího magnetického pole, které má postupně se snižující intenzitu. To je psychicky ekvivalentní lidskému porozumění a přijetí v bezpečném vztahu, který postupně utlumí velké výkyvy v rozpoložení člověka, kterému chceme pomoci, až jej dostaneme do úplného prvopočátku, kde v něm zavládne opět klid a mír, prostě nic. 




Tady bychom mohli s hysterickým sbližováním psychologie a fyziky pro dnešek skončit. Jenom ještě na závěr bych nechtěl vynechat fakt, že hystereze v psychice táhne obvykle přes více generací. Několik generací před námi si zaselo nevyřešené problémy, které se opakují a předávají z otce na dceru a z matky na syna. Nekvalitní Oedipské a Elektřiny souboje a spousty nenaplněných základních potřeb. To nás poznamenává a kde sami nemáme, nemůžeme ani dávat. Proto přenášíme svou hysterii dál na své děti (tady mne napadá přirovnání k vodivosti děr u polovodičů, ale o tom třeba jindy) a není jednoduché, tento bludný hysterezní kruh přerušit a dostat se do panenského stavu, ve kterém nám nic nechybí, ani nepřebývá. I když začneme hledat, co nám chybí teď hned, tak není jisté, jestli to do konce života stihneme zaplnit (většinou jo). Ale ti po nás to stihnou určitě. Připravíme jim alespoň co nejméně zatížené výchozí podmínky.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za vložení komentáře.

Tomáš Pour