Kontakt

pomoc@tomaspour.cz


2. 4. 2013

Modrá krev ostrorepa


Lidé, tedy druh Homo Sapiens, se dělí na dva poddruhy, lišící se typem psychické výztuže. Poddruh obratlovití a poddruh hmyzovci.



Obratlovití maji kostru uvnitř - páteř. Vně jsou měkcí na dotek. Interakce s nimi je v zásadě příjemná, i když dokaží být občas pevní a neoblomní, tak jak situace právě vyžaduje. Hmyzovci mají vnější kostru - exoskeleton, která podporuje jejich vnitřní orgány a zajišťuje jim ochranu. Na dotek jsou vždy tvrdí a trvá velice dlouho, než se jim jiný reprezentant druhu homo sapiens dostane pod skořápku a zjistí, že se uvnitř skrývá měkký a velmi zranitelný obsah. Mnohem zranitelnější než u obratlovce. Díky své vnější kostře a uspořádání působí na první pohled odstrašujícím dojmem. Mají děsivá kusadla, klepeta a ocasy s jedovým trnem. Jakýkoliv kontakt obratlovce a hmyzu je provázen velkou opatrností ze strany obratlovce. Výsledkem je, že obratlovci se hmyzu úspěšně vyhýbají a snaží se obklopovat pouze dalšími obratlovci. Hmyzu nezbývá nic jiného, než se naopak obklopovat dalšími bezpáteřními jedinci, ale zároveň si od nich udržovat dostatečný odstup jako při tanci škorpiónů, kdy bodnutí je vždy fatální pro obě strany.


Zajímavým jevem je schopnost transformace obratlovce ve hmyz. Děje se v situaci krajního ohrožení nebo dlouhodobé frustrace obratlovce. Hlubinné žlázy, produkující agresi, naplní zásobníky emocí, které začnou přetékat do vědomí, odkud se rozlijí po povrchu jedince a pusobí tak na každého, s kým přijde do kontaktu. Tato obranná a kompenzační vrstva na vzduchu tvrdne a okolí si postupně zvyká na to, že příslušný obratlovec se zakuklil do vnější schránky a stal se hmyzem. K čemu taková prvoplánová transformace vede, tím se detailně zabývá Kafka při líčení Řehořova osudu, který popisuje právě od okamžiku dokončení proměny.

Víme tedy jak končí hmyz a kde teď vzít hepijend? Jak vypadá proměna hmyzu v obratlovce? Kdy se děje a kdo jí kdy viděl? Může v našich očích cizí hmyzí schránka vůbec někdy změknout? Nebo každý zhmyzovatělý se už navždy jeví v očích ostatních jako tvrdý ostrorep ala živoucí fosílie představující primitivní formu života hrdou na svou modrou krev?

Hmyz zůstává navždy hmyzem. To dá rozum. A i kdyby byl sršeň sebeplyšovější, tak neuvěříme, že už nepředstavuje nebezpečí a že mu zdegenerovaly a odumřely smrtonosné orgány, protože je jednoduše už nepotřeboval. A co když je hmyzí podstata v jeho složeném oku, které pracuje tak, že vidí jen neostře a každou bytost třeba 20000 krát stejně.  Hmyz vidí vždy jako hmyz a z hmyzí perspektivy. Pro hmyz je i nehmyz navždy hmyzem.

Je tedy Faustova cesta vždy jednosměrná? A co na to Jan Tleskač?


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za vložení komentáře.

Tomáš Pour