Kontakt

pomoc@tomaspour.cz


5. 11. 2013

Škola bezmoci, bezmoc školy aneb ještě, že máme nad katedrou ten svatej obrázek

Když se snaží ve školách motivovat “zlobivé”, tedy nesoustředěné, tedy disociující (upadající do světa své fantazie, ztrácející kontakt s realitou) děti k tomu, aby se zapojovaly do aktivity třídy a tedy aby vzdělávací proces byl alespoň trošku účinný, tak nemají moc možností. Metoda ostrakizace, kdy děti rozdělím do dvou (nebo více) táborů a ty “hodné” dám do jedné škatulky a zlobivé do jiné a tím jakoby vytvořím prostředí, kde budou ty nepozorné děti motivované k tomu se dostat do škatulky těch hodných, tím, že odměnou pro ně bude jakýsi přesun jejich obrázku na nějaké tabuli hamby z místa Z do místa A. Z jako Zlobivci a A jako Andílci. V takovéhle metodice nevidím pro dítě vůbec žádný motivační mechanismus. Podle mě ani žádný neexistuje. A navíc. V tomhle se začne uplatňovat prokázaný mechanismus sebenaplňujícího se proroctví. Protože je dítě označeno za zlobivé, tak se zlobivým skutečně stane, protože díky označení za zlobivé se k němu ostatní tak chovají. Co nebylo ještě dotaženo v jeho transformaci ke zlobivosti předtím, tak tímto způsobem je zdokonaleno ad absurdum. Stroj na perfektně zlobivé děti. Ale je mi jasný, že učitelé nebo učitelky a ostatní lidé, kteří přicházejí do styku s dětmi už ve stavu, v jakém je rodiče zformovali, nemají moc možností. Tak alespoň pro svůj dobrý pocit, že něco dělají, dělají nesmysly. Nůžky mezi "zlobivými" a "hodnými" se tak jenom víc a víc rozevírají.

Pokud dítě neudrží pozornost, tak je to jen a pouze výsledkem patologie ve vztahu jeho rodičů k němu. Škola tento vývoj nemůže nijak ovlivnit. Určitě ne k lepšímu. Není pro to prostor a nikdy být nemůže. Pokud se neodstraní příčina, tak jakékoliv opatření bude mít jenom zhoršující nebo odkladný efekt. Ve škole reší problém, který vzniká v rodině a tím jenom přilevají olej do ohně.
Proč se patologizují děti? Proč rodiče říkají: dejte nám na to nějakou pilulku, udělejte s tím dítětem něco? Proč, když v těchto případech děti zdrojem své patologie nejsou? U dětí, stejně jako u kohokoliv jiného, platí, že jejich chování je výslednicí působících sil a to aktuálních a nebo těch, které působily v minulosti. U dítěte je rozklíčování jeho minulosti snadné. Je definována převážně interakcí s jeho rodiči. V prvním přiblížení můžeme ostatní vlivy zanedbat. Proč je ale nevhodné a nemožné patologizovat rodiče? Říct: hele, to vaše dítě zlobí, to znamená, že ho asi nějak týráte a to znamená, že jestli chcete, aby se líp učilo, tak byste měli zapracovat na zpracování vaší vlastní patologie a nepředávat ji tomu dítěti. A když to nebudete rešit, tak to dítě nejenom že bude trošku zlobit, ale on mu to bude každej vyčítat a to si to dítě hezky vezme za svý a bude si pak v dospělým životě vyčítat všechno, co udělá. A nebo bude dělat všechno pro to, aby si mělo co vyčítat. Nebude schopné rozlišit, jestli dělá něco dobře, nebo špatně. Všechno bylo přece vždycky špatně. Protože je označili za zlobivé, tak všechno co dělá je zlobivé, tedy špatné. A tak proč by třeba nekradlo, nebo nekorumpovalo? Je to sice špatné, to ví, ale ono nic jiného stejně neumí, než zlobit a být to špatné.
Ale pozor. I takhle zdeformované dítě zůstává inteligentní. A ví, co je výhodné a co není. Umí maximalizovat svůj užitek. Až moc. Netíží jej výčitky, protože vyčítáno mu je a bylo vždycky všechno. Naprosto bezohledně a tak je samo bezohledné.A tak aby mohlo být zlobivé a při tom se tvářit jako hodné, musí se uklidit někam hodně vysoko, kam na něj nikdo nebude moct. Bude toužit po moci, stane se třeba politikem a začne hrabat, aby si postavilo vysoké zdi z betonu a z advokátů, za které na něj nikdo nebude moct a nebude mu říkat, že zlobí. Zdi tak vysoké, aby jej nikdo už nemohl trestat. Nikdy, rozumíte!?
Dítě je jako houba. Nasákne tím, do čeho jej namočíte. A když jej namočíte do křišťálově čisté, pramenité vody, tak bude osvěžené a osvěžující. Když ho ale namočíte do botulotoxinu, tak se asi stane co? A je houba odpovědná za to, kdo ji do čeho namočil? A když už jsem ji do toho namočil, tak ji mám za to trestat? Jak můžu z houby vyždímat to zlobení, když jí při tom držím pořád namočenou v kýbli plným exkrementů?


P.S. Nejhůř jsou na tom týrané a při tom velmi inteligentní děti. Ty totiž mají takovou kapacitu mozku, že i když neudrží pozornost, tak jejich geniální mozek zpracuje i střípkovité informace do spravné podoby. Takové děti mají třeba dlouhou dobu samé jedničky a nikoho ani nenapadne, že by někde ve skrytu mohla číhat rodinou indukovaná, závažná patologie. Sem tam zlobí, dostávají poznámky, ale jinak se učí dobře, tak kdo by co řešil. Zakladní a vlastně jediná metrika stavu dítěte, tedy ty Známky, vychazí přece dobře. Zatím. Vše funguje až do okamžiku, kdy náročnost školní látky přesáhne mez, při které se deformace mozku projeví v plné parádě a dítě prostě začne upadat do disociací, tedy třeba denního snění a ztrací v podstatě kontakt s realitou. Např. při změnách chování a prožívání v pubertě. Pak je i při své nebetyčné inteligenci na nejlepší cestě do kriminálu a nebo do politiky. A z tý politiky vlastně pak taky do kriminálu ;-) A proč jsou všichni potom tak překvapený? Vždyť to na těch lidech musí být poznat na každým kroku, který udělají. Je vidět, co do nich kdo zasil. Stačí si všímat detailů. A třeba se podívat na to, jak se k nim chovali jejich rodiče. Ale to se nesmí, to je tabu. To nám zakazuje pokritecká pseudopáMbÝčkářská morálka. Soudruh rodič je totiž nedotknutelný páMbUCH! I když je to třeba věčně ožralý hovado jako naše, teda jeho, uctivé blahorodí pErVeRzidentSTVO. Ještě že nám aspoň od toho DŽÍZSE Zuprstara zůstaly ty coca cola Wánoce, při kterých se tváříme jako zamilovaní svatoušci, můžeme si kupovat svědomí a udusit ty, kterým jsme ublížili, hromadou perverzních dárků. Čím víc jich totiž je, tím účinnějsí je dušení se navzájem.

P.P.S. Myslím, že je možná dobře, že děti mají ve třídě Ten vzor, jehož jméno se ani nevyslovuje. Obrázek houby, která pěkně nasává ze svého vláhou dobře zásobeného podhoubí. Ti kteří “zlobí” alespoň mají vizi, že to taky můžou někam dotáhnout. Stačí nasávat se stejně postiženými soudruhy mochomůrkami. Je to dobře, ale nějak se mi z toho zvedá žaludek. Jakobych jako hodný chlapeček při té štědroobžérksé večeři tak hezky papal, až se mi z toho chce. Ehm. Je mi z toho tak nějak šLoufl. Jakobych sám nasával, ale při tom jenom cítím něčí alkoholický dech. Myslím, že se tomu odborně říká identifikace s agresorem. Snad jednou taky nenadýchám. To už bych pak nemohl ani vyzvednout své děti ze školy.

Zdroj obrázku: zde

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za vložení komentáře.

Tomáš Pour