Kontakt

pomoc@tomaspour.cz


23. 12. 2013

Neznásilňujte děti čertem, prosím

Blblblblblblblbázen je každý, kdo si myslí, že strašit děti může mít jakýsi výchovný efekt, nedej bože, že by to byla velká legrace. Koncept hodného a zlobivého dítěte je pro život a výchovu stejně užitečný jako učit děti tomu, jak si vylepšovat život heroinem. Koncept, před kterým děti nemohou v běžné české rodině uniknout a jsou jím tak mateny a traumatizovány.
Dítě stojí před čertem, mikulášem a v lepším případě i andělem. Nic z toho mu nedává smysl. U rodičů má být v bezpečí a teď najednou tohle. Bytosti, které se celý rok neobjevily, jsou najednou zase tady. Jak se dá na něco takového připravit? Nijak. Paralyzující stres je tak v mžiku na světě. Několik minut absolutní nejistoty. Odnese mne ten čert nebo neodnese? Ztráta rodičů je pro dítě ekvivalentní vlastní smrti. Stejný prožitek, stejné emoce, stejná hrůza. Je to traumatizace, při které může dojít v krátkém čase k disociaci, tedy k úniku z reality do fantazijního světa. Jak psychoanalytici tvrdí do světa, ve kterém se dá přežít. Únik z reality, ktera je neúnosná a nezpracovatelná. Dítě před čertem může prožít stejnou transformaci své psychiky jako někdo, kdo je vystaven hrůze znásilnění. V mozku se při obojím děje totéž.
Normálně úzkostlivě střežíme své děti a snažíme se na hony předcházet možným i nepravděpodobným rizikům, která by je mohla ohrozit. A ve vší té péči necháme to samé vlastní dítě obtěžovat špinavým, chlupatým a odporným polokozlem, který v ruce drží nechutně dlouhý ocas, vyplazuje jazyk jako slintající úchyl a do toho všeho se divoce motá a řehtá jako kůň. Symbolická podobnost s tím, čím si asi človek projde při znásilnění, není podle mne vůbec náhodná. Tohle, kdyby mne i dneska potkalo ve snu, tak se vzbudím přinejmenším pořádně zpocenej.

A většina z nás to dělá každý rok. Někteří něco podobného i častěji. Je to ukázka gamblingu s psychikou vlastních dětí. Pokusné házení duší vlastních potomků do té blikající bedny, hracího automatu zvaného peklo. Stejná nesmyslná závislost, stejný výsledek. Prohra zaručena! Místo tučných zisků se objeví obézní bankrot s chomoutem dluhu v podobě psychického traumatu na krku. A ani v penězích to není rozhodně málo. Vaše očertěné dítě bude muset za 20, 30, 40 let sáhnout hodně hluboko do kapsy, až se bude snažit se zbavit traumat, která mu neustále komplikují život. Vyhlazení deformací psychiky, které traumatizovaného člověka stojí nejen hromadu nesmyslně vynaložené energie, kterou utapi v životním gamblingu nepovedených vztahů všeho druhu. A pořád dokola, dokud si neuvědomí, že se do toho sám nedostal a proto se z toho ani sám nedostane a investuje nakonec do nápravy. To je ale ten šťastnější případ. Většina u nás takto handicapovaných svoji příležitost ani nepostřehne.


Napadá mne jedna metafora. Žádný byznysmen (se zdravým rozumem) by se nikdy nepustil do aktivity, při které by byla i sebemenší šance, že o svůj business přijde. A navíc za situace, při které by všichni jeho dodavatelé nebo zaměstnanci kladli evidentní emoční odpor. A tento odpor by se ještě víc nesmyslně snažil překonat strašením, že jim zaplatí místo zlatem uhlím a navíc je nechá odnést do pekla.

Vzorce chování se předávají z generace na generaci. Často to vypadá, že to jsou vzorce, které pocházejí někdy ze středověku a možná i z doby o pár tisíc let starší. A tak ten začarovaný řetěz chceme přetrhnout. I naši rodiče, když sami byli jednou dětmi, si také říkali, že něco takového svým dětem nikdy neudělají. Ale udělali. A ještě to vylepšili, inovovali a dovedli k dokonalosti. Čert byl věrohodnější ve své hrůzostrašnosti, aby v něm nikdo nevytušil souseda a mikuláš s takovým hlasem, že nikdo nepoznal tetu z dovolené. Je to šikana, která je předávána z mazáků na zobáky a která nemá jiný smysl, než pofoukání traumat mazáků z dob, kdy sami byli ještě zobáky.

A co s tím? Jak zbavit děti té traumatizace a zároveň jim ponechat kompatibilitu se světem jejich kamarádů a spolužáků? Jak zařídit, aby si jejich vrstevníci nemysleli, že jsou padavky a čert k nim nepřišel proto, že by musely po jeho návštěvě znovu začít nosit plínky? Jednoduše. Je to výzva pro rodiče, aby se s dětmi se pustili do dobrodružství, ve kterém společně odolají manipulativnímu, sociálnímu tlaku svého okolí, které je bude chtít zlomit nebo alespoň ohnout na svoji stranu a podstrčit jim čerta s celou jeho partičkou. Když se nenechají ohnout čertem, tak už je pak společně nezlomí nic. Zlo nechodí po horách. Zlo číhá uvnitř rodiny, která dovolí, aby do ní vstoupil čert a děsil ty, kdo se nemohou bránit. Takoví rodiče vystupují jako kolaboranti pekla, kteří otevírají dveře posvatného atomového krytu, kterým je absolutní bezpečím domova. Otáčejí zevnitř tím obrovským kolem zámku. Při společném dobrodružství ale mohou dveře zamknout a pak se v bezpečí společně smát tomu, co se děje venku.

1 komentář:

  1. Čert je ekvivalent smrti to je pravda... Je asi utopie učit děti, že pokud budou "hodné" tak se vyhnou smrti. To je samo o sobě pěkně neurotické a takovou hloupou lež snad neprolomí jen člověk na heroinu.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za vložení komentáře.

Tomáš Pour