Kontakt

pomoc@tomaspour.cz


11. 12. 2016

Jediný způsob, jak poznat patologickou osobnost

V minulém příspěvku jste dostali za úkol popsat v komentářích váše zkušenosti, jak se dají (nebo nedají) poznat patologické osobnosti. Dnes vám předkládám pár postřehů, které mne napadly a hlavně tam zmiňuji klíčový a jediný mechanismus, kterým lze poznat, s kým máte tu čest.




Do komentářů pak můžete napsat, co vás napadalo v okamžiku, kdy jsem mluvil o tom, za jakých podmínek se dají takoví lidé poznat.

Jaký je váš vztah ke konfliktům?

Nezapomeňte, že dopodrobna se otevřenými tématy zabývám v kurzu a pokud byste chtěli dostat ode mne zpětnou vazbu na vaší vztahovou strategii, tak stačí mi napsat nebo zavolat a domluvit s i konzultaci.

Když jsem vám dal minulý úkol, tak chvilku poté sdílela jedna známá příspěvek, který zde v anonymizované formě přidávám:



Umělá láska a opravdová láska
Debata s dcerou :)
S dcerou jsme si začaly povídat a dostaly jsme se na téma láska. Povídala mi, že k jednomu klukovi cítí umělou lásku a ke druhému asi tu pravou, ze srdce. Poprosila jsme ji ať mi to popíše, jak to cítí :). Umělá láska je prý z ohně (pravděpodobně tužby, ale ve formě potřeb). Pravá láska je ze srdce. Umělá láska je to, když někoho milujeme, ale ono to vyprchá, nebo je to chvílemi. Dcera to popisovala jako zapálení svíčky. Ta nějakou dobu hoří, ale pak vyhasne. Někdy zhasne aniž by dohořela celá. My pak znovu zapalujeme buď tu samou svíčku, nebo zapálíme jinou (jiný člověk). Jde o to, že to musíme zapalovat my, neděje se to oboustranně. Tohle se dá neustále opakovat.
Pravá láska ta je ze srdce, hřejivá, stálá. Ta není jako oheň, který může vyhasnout. Ta tu prostě je. Stále přítomná, ať se děje cokoliv.
Dcera prožívá zásadní rozdíly, které si krásně uvědomuje. Je tu kamarád, se kterým má hodně společného a mají se rádi. Hodně se spolu smějí, vymýšlí věci co je baví. Když jsou ale spolu třeba na oslavě, umějí se pohádat o balonek nebo bonbony a končí to pláčem. Děti řekneme si, to je normální :)). Ale toto je časté i u dospělých. Jen máme rafinovanější formy, aby nebylo tolik znát, že něco urputně chceme. Většinou je to něco, čeho se nám nedostávalo. A jsme schopni udělat cokoliv v tu chvíli bez ohledu na druhého jen pro svůj prospěch. My to asi známe nebo jsme zažili všichni z obou stran, z té naší i od někoho. Když cítíme, že jednáme jen ve svém zájmu a nezohledníme druhého.
Teď ve škole zažívá druhou zkušenost. Je tu kluk, který když se jí něco děje, je u ní. Když se zranila, držel ji za ruku. Když se ji ztratily čokolády a on ji viděl plakat, zavolal si ji a dal ji všechny svoje. Nemá rád, když je smutná. A vždy se jí snaží udělat šťastnou, nebo zmírňovat bolest tím, že je u ní. Paradoxem je, že se tomuto citlivému klukovi říká mlátička. Že jsou v něm nějaké síly, které probouzí vztek a agresi. Ale pokud se objevuje někdo, kdo ho přijímá celého a se vším co k němu patří. Vzbuzuje to v něm krásný cit. Vypadá to na pravou lásku. Toho co jde ze srdce. To co je soucit se druhou osobou a dělání jí radosti. Je nádherné se učit od čerstvých bytostí jako jsou děti. To co my motáme dohromady a leckdy neumíme rozlišit. To ony vidí a cítí jasně.

Záměrně se k tomu textu zde nebudu vyjadřovat a necham na vás, ať se s tím poperete a rád si přečtu, co v tom textu uvidíte, co ve vás bude rezonovat a co vyvolá odpor, nebo jestli to nevyvolá nic. A když budete chtít, tak příště udělám trošku rozbor, protože pro mne se za tím skrývá spousta obsahu a je to naprosto názorná úkázka.

Pokud jste ještě neabsolvovali test pro odhalení sebestředné osobnosti ve Vašem okolí, tak můžete zde:


53 komentářů:

  1. Podmínky za jakých se poznat dají jste vystihl přesně. Já na ně narazila, když jsem poprvé v naší domácnosti projevila nesouhlas s jeho názorem. Přestěhovali jsme se do společného bydlení a začalo to být ještě mnohem horší. Už nemusím mít vůbec žádný názor, stačí, že prostě jen existuji.
    Škoda, že jsem nad tímto nepřemýšlela před šesti lety, kdy jsem poznala přítele. Byl to přesně ten typ prince na bílém koni, ale jen v jeho prezentaci sama sebe. Tu zdechlou herku teď opravdu opatruji ve stáji, kam se nerada vracím. Starám se, jako by to byl ten úžasný koník z dob našeho seznámení. A přitom se snažím, aby na mě nepoznal, že už neplánuji žádnou další společnou budoucnost. Za jeho agresi ke mně a jeho hrubé chování si, podle něj, můžu já sama. Což je nakonec pravda. Měla jsem odejít už dávno. Je až neuvěřitelně dokonalý v konstrukcích důvodů, proč mě jakkoli napadnout, mám se změnit, aby neměl důvod na mě hledat nedostatky. Je to ponižující pocit, když se nebráním, jen aby už nezacházel dále a byl klid. Jenže klid stejně nikdy není. Důvodů k šikaně si najde denně dost, stačí jen, když se na mě podívá. Po takovém záchvatu bezvládně sedí a ve finále si stěžuje na únavu z takového života, který vede a na to, že má vedle sebe člověka, který mu dělá všechno naschvál, aby se musel rozčílit. Nakonec odchází kamkoli s komentářem, že se takto bídně cítí jen kvůli mě. A svoji vinu předá spokojeně na moje bedra. Už jej ale ani nelituji a ani se snad nesnažím pochopit. Není šance, že by ta "mršina ve stáji" mohla být znovu bílým koněm. Vyslovil na moji adresu již tolik urážek, jen aby se sám cítil líp, že kromě nenávisti cítím už jen strach, aby nepřišel na to, že se chystám odejít. Neplatí na něj jakékoli racionální argumenty, city, prostě nic. Toho dřívějšího prince už nenacházím ani ve vzpomínkách. Přebily je vzpomínky čerstvější a opravdu ošklivé. Ale jen díky jim mi spadly růžové brýle. Vyklubal se z něj jen parazit, manipulátor a neskutečný surovec, kterého jsem v počátcích milovala a omlouvala jeho občasné výstřelky v chování špatnými zkušenostmi z předchozích vztahů. Toto se mi snažil totiž namluvit. Snad mám dost síly si zařídit vlastní život a pracuji na tom. Snad toto budou moje poslední Vánoce, které zase probrečím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když to čtu tak mám úplně husí kůži. Jeto přesně můj příběh, který žiju už 30 let. Dřív jsem nevěděla o co jde a hledala chybu v sobě. Vždy se mluvilo spíše o fyzickém násilí něž psychickém. Až poslední dobou jsem pochopila, o co jde a že je to marný boj. Přeji ať se Vám konec podaří.

      Vymazat
    2. Pridavam se do klubu, prozivam totéz 15 let. Je to jako přes kopírák :-). (Teď mě napadá, jestli je obsah slova kopirak stále v povědomí :-))
      Mam za sebou kurz Bezpečná vina a snazim se pomoci konzultaci dal na sobě pracovat. Je to beh na dlouhou trať, ale moc pomáhá, clovek už nemá pocit, že neni normální...
      Drzim nam vsem podobnym palce!

      Vymazat
    3. Ano, ano. Jako přes kopírák. Souhlasím s tím, že je to náročné. Ale dámy, máme na vybranou? Dokonalý chlap v našem věku NENÍ. Druhá varianta - žít sama - to nechci. Takže nezbývá než běžet tu dlouhou trať. A pracovat na sobě. To nám jen obohatí.

      Vymazat
    4. Rozhodně jsem raději sama. Protože být sama ve dvou je stokrát horší nemluvě o tom že narcis hází klacky pod nohy takže být sama je i nesrovnatelně jednodužší. Při představě že bych se vrátila si říkám - cokoli jenom to ne. A že není dokonalý chlap? Není, ale stačí když bude normální. Nejsou jenom dokonalí nebo narcisové......to si jenom omlouváme proč se sebou něco neudělat.

      Vymazat
    5. Čtu všechny diskuse..komentáře..odpovedi..v kazdem je něco co jsem zažila..A spousta dalsich otázek jak z toho ven...A taky by mě treba zajimalo..co narcis dela..kdyz nemá osobu s kterou by manipulovat mohl??

      Vymazat
    6. Také můj příběh... já naštěstí, když jsem, jak píšete, "se snažila, aby na mě nepoznal, že už neplánuji žádnou další společnou budoucnost", po pěti měsících této snahy bouchla, tím jsem vyvolala agresivní útok a už konečně odjela k rodičům. A až se vrátím, tak už jen do svého nájmu. Moc vám držím palce na ty další vánoce. Vystihla jste to vše výborně!!!!!
      Bohužel!!!!
      ZJ

      Vymazat
    7. Jana Bartošová: Co je to normální? Ani takoví nejsou. Pod pojmem "normální" si každá žena představuje chlapa, který bude bezkonfliktní, tedy že nebude mít zlozvyky, které budou ženu provokovat + že bude ženu plně respektovat + že bude "normálně" pracovitý + atd atd. Každý chlap má plusy a mínusy. (I ten můj narcis je má. Tedy ty plusy.) Takže když jsem napsala "dokonalý", jen jsem tím chtěla zdůraznit to, co každá chceme. Chlapa podle našich představ. A to, myslím, v padesáti už bude čirá utopie.

      Vymazat
    8. Problém nejsou chyby, ale chyby, které jsou popírané a nebo přisuzované vám. A to je děs!

      Vymazat
    9. Jako by jste zila s nami...ja po 4letem vztahu byla vystehovana BYTNOU! Pulroku tyrani vyhazovani,vydirani a vysmivani se cemukoliv a biti... ze mne udelaly totalni trosku....a neprestaval...vse co pisete,plus noci stravene v aute venku,kdynjsem.pred bitim.utikala,bohuzel bez veci a klicu(fyzicky utok se nasobil odporovanim)...prisla jsem o praci a kdyz jsem.kricela o pomoc,dostalo se mi od BYTNE upozorneni ze za takovou zenskou by sedelo.pul sidliste...Kristepane...8 mesicu tohohle tyrani....kazdy utek samozrejme zvysovaljen silu a posouval hranice dalsiho.trestu,utoku....vzdy necekane,naschval,za TOa nebo TAMTO .......mam neco za sebou...ale tak strasny zlo a nenavist jsem nikdy nezazila,silenstvi jsem ukoncila stedrym dnem..misto vecere u rodicu jsem po celodennim ataku smsek jak na vse seru kdyz jsem v praci a rannim hlasitym vyhozenim z bytu samozrejme dost drama na cely dum....jsem vecer nebyla hodna mista u stolu a vecere,navic JA -mou vinnou -dost presne jsem neprosila,,,jindy nepanackovala,aby ON si vsiml.... jim vlastne VSEM zkazila Vanoce....uz jsem se tam nevratila,rodicum se s pravdou omluvila a na vsechno ostatni se snazim zapomenout...Dokud bude nase spolecnost vice soudit nez se prve ptat....narcistni osoby budou dale tyrat ty,kteri silu odejit.nenajdou...nemohou...pro mne -snad je to konec tohoto VZTAHU...prezila jsem a takove osoby od teto chvie diky vam vsem velkym obloukem obchazim.stret s nimi byva znicujici.radeji sama a SVOBODNA,nez tyrana a ponizovana nekym,kdo.by vas jako zenu.mel.chranit.Jeste ted je mi z toho zle.Diky vsem,ze jste nasly odvahu promluvit,davate ohromnou duveru tem,kteri jsou davno nekde za hranici lidskeho chovani a uvazovani.

      Vymazat
    10. Evina: Normálním myslím chlapa bez poruchy osobnosti. A opravdu si nemyslím, že nic jiného než žít s psychicky nemocným člověkem není, že nemáme na vybranou, ale pokud si to myslíš, že je to to nejlepší co se dá v dané chvíli dělat, tak se opravdu nic nezmění.

      Vymazat
    11. Proboha jedna z vás zde píše, že nechce být sama a bude pracovat sama na sobě. Co to je za nesmysl. Chlap, který ženu uhodí a ještě na ní svádí vinu se nezmění ani když vy si změníte postoj k němu. Utečte, co nejdál od něj. Buďte chvíli sama, to neuškodí. Lásku najdete i v pozdějším věku. Mluvím ze své zkušenosti.

      Vymazat
  2. Pisatelka zde krásně popisuje princip a příčinu manipulace, ale bohužel to omlouvá jako něco, co by se mělo chápat a co každý dělá. Píše: Toto je časté i u dospělých. Jen máme rafinovanější formy, aby nebylo tolik znát, že něco urputně chceme. A jsem schopni udělat cokoliv v tu chvíli, bez ohledu na druhého, jen ve svůj prospěch...tohle právě dělají manipulátoři. Obávám se, že pisatelka považuje toto chování za normu a omlouvá ho. Její dcerka může jednou tvrdě narazit na chlapečkovo chování. Sice jí pomáhá a dává čokoládu, ale protože ho toleruje. Copak se stane, až mu jednou dá najevo, že se jí na něm něco nelíbí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je přesné. Dokud je tolerován, tak je všechno v pořádku.

      Vymazat
    2. Evina
      Myslim,ze mame na vybranou. Ale abyy nam to docvaklo,je treba si zacit vazit sebe. To se snazim ted ucit. Clovek na ceste s narcisem ztrati sam sebe. Doufam, ze se najdu a pak byt sama bez manipulatora nebude problem.

      Vymazat
    3. Uf ten můj bílý kůň už umřel- holky řešte to !!!!!§

      Vymazat
  3. No ta chcíplá herka nemá chybu.....vševypovídající obrázek. Fázový přechod...to bylo asi to nejhorší co jsem kdy zažila, ten moment uvědomění si jak to vlastně je, co jsou jeho motivy......to bylo asi to nejhorší období co jsem kdy zažila a doufám že už nic takového nikdy nezažiju. Myslím, že u těchto lidí se jejich motiv dá v konečném důsledku poznat přesně podle toho, z čeho nás obviňují...z čeho mají sami výčitky svědomí, z toho obviňují ostatní, aby se těm výčitkám vyhli... A k tomu článku, nejsem si jista zda jsem pochopila text správně a taky by mě zajímalo, kolik té holčičce je. To rozdělení na pravou a nepravou lásku se mnou rezonuje, naprosto. Co se týče toho popisu na konci článku, kde je vykreslen hoch co okolo dívky skáče a přitom má pověst mlátičky.....no nevím jak to bylo přesně myšleno, ale pokud tak, že se v něm probouzí nějaké city ve chvíli, kdy je cele přijímán, jinak ne, bez toho pocitu přijetí je to probouzení vzteku a agrese, tak je to přesně to o čem Tomáš v tom videu mluví.......ta metefora sedí. Je to deficit bezpodmínečného přijetí rodiči, deficit jejich lásky. Mluvit o dítěti jako o někom, kdo jede na chcíplém koni ve mě vyvolává pocit bolesti, je to dítě. Tím chcíplým koněm v tomto případě jsou jeho rodiče. Ale opakuji, že si nejsem jista, zda jsem text pochopila jak byl míněn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Váš komentář mi přijde jako smyšlený, protože cituji : "ten moment uvědomění si jak to vlastně je, co jsou jeho motivy" je osvobozující, nechápu jak by mohl být nejhorší, jako by to psal někdo, kdo to nezažil a jen si na to hraje

      Vymazat
    2. Ja souhlasim s Janou.. zpocatku jsem si myslela ze ten druhy hoch je opravdova laska ale ze je nazyvan mlatickou a jsou v nem sily , ktere probouzeji vztek a agresi, to preci neni v poradku. Pripomina mi to "meho prince na bilem koni" haha.
      Za sve vyjevy agrese prece nikdy nemohl.. to ja a okolnosti, ze ho nikdo nedovedl docenit a milovat tak zrudneho jaky on je. Chudak.Drz h**u, ty kr**o, nebo ti jednu ubalim. Jsem slychala nescetnekrat. To byl vrchol jeho obrany, kdyz mu dosly argumenty. Pak uz by stacilo rict mu neco podobnyho, na stejny urovni a mela bych ji hned mezi ocima. Nikdy k tomu nastesti nedoslo, v tuto chvili jsem odchazela a jala se starat o sve dve male deti.
      Jinak, "ti fuj lidi" se daji poznat z konfliktu ano. Vyvolaji konflikty vlastne neustale, z niceho.. clovek byl pod pernamentnim stresem, co smi rict, jak se chovat, co udelat nebo spis neudelat, aby se zavdecil a ono to stejne nikam nevedlo.. urcite ne, k nejakemu prozreni na strane agresora.
      Ja osobne konflikty nevyhledavam, snazim se vse resit smirem nebo asertivnim zpusobem. Ale zivot s manipulatorem me alespon v tomto smeru "posunul" dal da-li se to tak rict. Naucila jsem se rikat ne a myslet taky na sebe, to predevsim :).

      Vymazat
    3. joell erben Žila jsem s manželem skoro na samotě, měli jsme tři děti a v té době asi deset koní, několik let jsme se jimi živili, byli spolu 24 hodin denně a vše dělali společně, jeden bez druhého ani ránu. Až do doby, kdy po narození třetí dcery nastala doba, kdy se už s koňmi uživit nedalo a manžel šel taxikařit. Ze dne na den se přestal o vše doma starat, já zůstala sama na tři děti, nejmladší byl rok a deset koní. lokální topení, to znamenalo ručně nadělat sřevo, v mrazech zamrzala přes noc voda, mesela jsem jí rozmrazovat....nedalo se to zvládat, byla jsem naprosto vyčerpaná, což skončilo tím, že jsem už nevyšla ani do schodů.Ani jednou se mě nezeptal, jak zvládám, jestli potřbuji pomoci, nehnul prstem, absolutní nezájem, veškerou svou energii věnoval autu. To byl moment, kdy mi došlo, že jeho motivem v době kdy se jakš takž staral byly opravdu jenom ty prachy a on sám. Pro ilustraci, vstávala jsem když mrzlo do sedmi stupňů protože né vždy bylo čím topit. Jestli procitnutí, že to, co jsem si myslela, dělá z lásky z lásky nebylo, že motiv byl čistě materiální a sobecký, pocit, že to na co jsem zůstala same nemám šanci zvládat, pocit, že jsem se nechala oblbnout a odříznout od okolního světa a dokonce od svých dětí....to vše najednou......nevím jak bych v tom mohla vidět něco osvobozujícího. V konečném důsledku ano, ale v té dané chvíli si snad nic horšího už představit neumím. Když místo prince na bílém koni mám chcíplou herku ve chvíli, kdy bez koně nemám šanci snad ani přežít, to není zrovna nic optimistického, ani to zjištění, že jsem byla úplně blbá. Bez pomoci ostatních lidí, kteří mě podrželi jak psychicky tak finančně, bych tu už možná ani nebyla......

      Vymazat
    4. Co znamená,deficit bezpodmínečného přijetí rodiči? Napište mi prosím, jak tuto větu chápete, nebo co si pod tím mám představit? Díky.

      Vymazat
    5. Jednoduše dítěti chybí rodičovská láska a to ta bezpodmínečná, která mu dává pocit toho, že je plně přijímáno za všech okolností a která ho učí, že i když něco provede, cítí se být vino, tak ho rodiče milují, nezavrhují i tak, dokáží s dítětem najít řešení jeho provinění. Pokud tuto lásku dítě nemá, je to silně traumatizující a způsobuje to emoční nevyvinutost. Třeba já jsem tento deficit na sobě aniž bych si to uvědomovala, to vnímám až s velkým odstupem času, pociťovala tak, že jsem se cítíla být někým jiným, než všichni ostatní, měla jsem podvědomý a stálepřítomný strach z lidí, díky čemuž jsem nedokázala navázat kontakt s druhými, žila jsem uzavřená do sebe ve svém vlastním imaginárním světě, neschopnost čelit konfliktu, z těch jsem utíkala....mohla bych ještě pokračovat, našlo by se toho hodně. V kontextu toho Tomášovo popisu hocha co v něm city vyvolávalo pouze bezpodmínečné přijetí druhou osobou....jinak byl mlátička.....je to myslím dost dobře popsáno......člověk, který nemá bezpodmínečnou lásku od rodičů jí hledá jinde a to třeba i v dospělém věku...což z něj dělá nedospělého člověka, který není schopen přijmout kritiku, neboť v ní už ta bezpodmínečná láska není, takže místo sebereflexe reaguje agresí.Na obvinění z něčeho špatného jeho emoce odpovídají strachem z nepřijetí které prožíval jako malý bezmocný tvoreček, plně závislý na péči rodičů, vyvolává v něm emoce vlastní bezcennosti natolik, že se jejich prožitku brání útokem proti tomu, kdo tu emoc vyvolal. Doufám, že se mi podařilo vyjádřit, co jsem tím mínila a jak já tomu rozumím......

      Vymazat
    6. Díky za upřesnění. Mám syna, je mu 12 let, a už čtyři roky navštěvuje psychiatra a bere léky. Vzhledem k jeho chování mám pocit, že se u něj vyvíjí patologická osobnost. Je náladový, spíše negativistický, vzteklý, nechce chodit mezi vrstevníky, je hodně vztahovačný a sebestředný. Nemá žádné kamarády. Jinak je velice šikovný a chytrý, má skvělý prospěch, ale to jeho chování mu všechno kazí. Mě to hodně mrzí, když vidím, jak si tím ubližuje a rozhodně si nemyslím, že by měl nedostatek lásky a pochopení. Přes veškerou pomoc a péči psycholožky, psychiatra a psychoterapie se stále nic nemění. Je to hodně náročné a nejhorší je pro mě ta bezmoc. Chtěla bych mu pomoct, ale nevím jak, všechno selhává. Jsou i chvíle, kdy je klidný a milý, ale mám pocit, že s náma manipuluje.

      Vymazat
    7. To mě mrzí. A jaký máte vztah s manželem či jeho otcem? A jaký vztah s ním má syn?

      Vymazat
    8. Jsme rozvedení, ale řekla bych, že dobrý. Syn je u táty každou volnou chvíli, rozumí si. Ale podle mě je na něj hodně upnutý a žárlí na sourozence, chce mít tátu jen pro sebe a taky velice často má. Řekla bych, že jsou si hodně podobní, mají hodně společného.

      Vymazat
    9. Já nejsem odborník ale co mohu z vlastní zkušenosti říci je, že dítě má největší pocit bezpečí právě ve vztahu rodičů. Rozvod je vždy silně traumatický a dítě se v tom neumí zorientovat. Pamatuji si na rozhovor s jednou 18ti letou dívkou které se zrovna rozváděli rodiče. Pravila: Nechtěj po dítěti aby pochopilo proč se dva dospělí spolu nemohou domluvit. V těch slovech byla cítit strašná beznaděj a bolest, zklamání. Svět dospělých se zhroutil, selhal a dítě zůstalo samo, bez vzoru, opory, odříznuté od rodičů, kteří mu způsobili bolest se kterou od té chvíle zůstane samo. Má svou vlastní třináctou komnatu do které rodiče už nepustí.....a to se v chování dítěte musí nutně odrazit.....asi bych v první řadě hledala psychologickou pomoc pro sebe abych situaci ve které dítě je dokázala porozumět. Pak mohu změnit svůj pohled na jeho chování a změnit svoje chování k němu, pak se teprve může měnit dítě. Ale to jenom moje teorie, v praxi je to běh na dlouhou trať a chce to odborníka. Držím palce.

      Vymazat
    10. Vlastně jsem začala od konce. Já jsem se s asociálním a sebestředným člověkem rozvedla a narostly mi křídla, ale co nadělám, když mi doma roste další a nikdo není schopen to změnit. Takže jsem v tom zase, jen z jiné strany. Je to o to těžší, že vzešel ze mne a před tím už nelze utéct.😓

      Vymazat
    11. joell erben - jistě, že to uvědomění je osvobozující. Vztah s psychopatem není normální vztah. S psychopatem nikdy nejde o nějaké "běžné hádky", které v normální vztahu občas probíhají. Psychopat vás nejdříve oslní, teprve postupně se začne projevovat. A to zcela jinak, než ze začátku vypadalo. Začne být postupně malicherný, hašteřivý, podezíravý, nedůvěryhodný, nespolehlivý a nezodpovědný. Člověk je z tohoto v šoku, vždyť ze začátku se jevil jako dokonalý partner! Teprve ve chvíli, kdy nám definitivně dojde a připustíme si fakt, že jde o narušenou patologickou osobnost, uleví se nám. Spousta absurdních situací, které jsme s ním museli prožívat a nechápali jsme je, najednou dostanou smysl. Prostě nám to celé docvakne. Někdo potřebuje více času, někdo patologickou osobnost pozná během několika týdnů. Je to o zkušenostech, jak bylo skvěle řečeno ve videu. V každém případě pokud možno rychle bič a pryč. Tito lidé se nemění. Parazitování na okolí je jejich životní strategie. Empatie nebo vstřícnost od nich vskutku očekávat nelze, leda jako přetvářku, kterou vyvíjejí za účelem vyzískání bonusu z nějaké situace. Největší radost jim udělá, když jejich bonus je na úkor někoho jiného. Zvedne jim to jejich sebevědomí, které ve ve skutečnosti značně zakomplexované. Vůbec nejdůležitější ze všeho je připustit si fakt, že tito lidé se skutečně nemění.

      Vymazat
    12. Jani, nechtěla jsem Vás nějak urazit, asi každá ty věci vidíme dle sebe, pro mě to byla obrovská úleva (to zjištění) jako by ze mě spadl balvan, větší ale byla, když jsem na tom člověku ztratila tu závislost, které jsem říkala láska. Misho, přesně :-)

      Vymazat
    13. Ano, každý to může prožívat jinak, je v jiné fázi vztahu či vývoje......jde jen o to to vykomunikovat.........chápu to až s odstupem času, že pro někoho to může být úleva....

      Vymazat
    14. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
  4. Pocházím z rozvedené rodiny,prožila jsem náročný rozvod rodičů.Proto jsem si říkala,že se nikdy rozvádět nebudu a budu mít šťastnou rodinu.Doslova jsem utekla od rodičů alkoholiků k prvnímu klukovi,který o mě stál.Sice se našli lidé,kteří mně ho rozmlouvali,ale neslyšela jsem,neviděla a slepě jsem utekla za svým,ukončila školu a věnovala se manželovi.Začala s ním podnikat,starala se o rodinu,děti.Skákala jsem kolem něj,aby byl šťastný s plnila,každé jeho přání,aby neměl důvod se zlobit,aby nikdy se nechtěl rozvést.Zpočátku se mi zdálo,že to funguje,sice jsem občas cítila,že nejsem úplně šťastná,ale říkala si,že nikdo to nemá stoprocentní.jeho občasné cholerické výbuchy k dětem jsem omlouvala,že je přepracovaný,že se o nás stará,co se týká domu atd.Nějak mi uniklo,že jsem vlastně jen s ním v práci,popř.s jeho rodiči a že moje připomínky,že i já mám rodinu se vždy za rázného napadání mě nesetkaly s úspěchem.Kamarádky zpočátku připomínaly,že si mám najít čas občas i na ně,ale já jsem si v hlavě naprogramovala,že rodina je pro mě vším.Čas běžel a děti rostly,cítila jsem se unavená a smutná.Občas jsem se vzepřela manželové přísné výchově s hrubými slovy k dětem,na druhý den ubrečené oči a výčitky,že mu kazím autoritu.Pořád se to ve mně bilo,mám přece všechno,krásný dům,manžela dvě děti,společnou práci,pěknou dovolenou u moře,co bych si přála víc.Tak jsem se snažila ještě víc si tu rodinu udržet,chystala manželovi všechno až pod nos,přece on je unavený.Přišel první signál,že jsem přetažená,jedna viróza střídala druhou,špatně jsem spala,měla jsem rozhašené celé tělo.Navíc mně vážně onemocněl nevlastní táta,který se o mě v dětství staral a já mu chtěla v náročné nemoci pomoci.Nastal velký zlom v mém manželství.Manžel začal být hrubší,zlý,neustálé výtky,že něco nestíhám,výčitky,že jsem zaplatila v nemocnici moc peněz za parkovné,když jsem plakala,že táta umírá,byla jsem označená za histerku.On má přece právo po náročném dni na klid!Nevím proč,proč jsem v takovém vztahu dlouhých 25let.Smrtí táty se ve mně něco zlomilo.V den pohřbu na mě manžel řval,jak si najde jinou,lepší.O mě nikdo nebude mít zájem,zdechnu bez něj pod plotem,neuživím se.Udělala jsem si kurz a začala sama na sebe podnikat a konečně po roce se mi trošku začalo dařit a já cítím,že konečně přichází ta chvíle,kdy dokážu odejít od něj.Od člověka,který mně tvrdí,jak mě miloval a já jsem se tak změnila....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdete a na nic nečekejte...Čas leti a Vy už jste ho ztratila dost...určíte Vam bude lépe. Vím o cem mluvim...Hodně štěstí!!!

      Vymazat
    2. Děkuji moc :-)

      Vymazat
  5. Zdravím , mám dotaz .
    Jak se bránit pokud už tohle vše mám za sebou , odhalila jsem manipulátora a i policejní psycholog mi jasně potvrdil ,že dnes již byvalí manžel je manipulátor .Naše manželství jsem více méně ukončila já a to po utoku manžela na mě , kdy vznikla hádka z důvodu nevěry manžela s mojí kamarádkou u nás v domě , kdy spolu měli pohlavní styk a to celé mělo vést k ponížení mojí osobnosti , když jsem ji chtěla vyhodit z našeho domu , bylo mi manželem oznámeno ,že je na mol a nemůže řídit - bude u nás spát ! já nesouhlasila a první jsem mu dala facku - vrátila se mi 3x .Postupem času se manžel začal chovat jako malé dítě .Do podrobna mi chtěl vykládat o tom jaké to s ní bylo a jak mu to chutnalo , klečel přede mnou a prosil za odpuštění , když jsem vyvolala konflikt tak se naprosto změnil a použil jak to nazvat obranu a pak i agresy a to tak ,že mi sebral telefon a pak se mě snažil vyhružkou zatlačit do kouta .Dokonce použil i moje strachy z dětsví ,kdy věděl o tom jak mě jednou moje matka zavřela do sklepa po tmě a že nesnesu polštář na tváři .Tohle aplikoval s ůspěchem , kdy mi do pusy strčil i ponožku jako roubík .Většinou po tomhle kdy jsem byla už na dně a psychika dělala svoje zavolal mojí matku a oznámíl jí ,že blázním a že mám schyzofrenii - ostatně to mi sdělila i moje masérka ,ke které jsem chodila ,že prý mám tuhle nemoc .Když jsem ji ujistila ,že jde pouze o nepotvrzenou lež , dívala se na mne stejně s přesvědčením ,že on má pravdu .Našla jsem si jiného maséra a bylo mi hned lépe .Jeho manipulace přerostla do neskutečných rozměrů a i když už jsme rozvedeni tak po tom co jsem si nedávno vzala náš společný vůz - opět vedlo k tomu ,že mne napadl ,pohnožděná žebra ,podlitiny na rukou hýždí a stehně .Stejně jako již 2x před tím . Na policii jsem to hlásila ale utoky po rozvodu městský uřad odložil a poslední ůtok se řeší a to dost možná mojí prudkou reakcí na obvodě , kdy jsem vše řešila s vedoucími a jejich neschopností jak řeší krádeže mého majetku bývalím .Budu ráda pokud vás tenhle příspěvek bude zajímat a dokážete mi k tomu odpovědět nejlépe ve videu , omluvte muj pravopis :) Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, je nutné se bránit, ale rozhodně v klidu. Vím o čem mluvím, jsem 10 let rozvedená a stále nemám klid. Bývalý manžel pronásleduje mne a bohužel i dnes 16ti letého syna. Znají mne všude - na odboru péče o dítě, na přestupkové komisi, na policii a také na kriminálce. Všude jsem jeho zásahy do našeho soukromí řešila. Nebylo to nikdy lehlé, ale postupem času jsem zjistila, že to jde. Musí se to řešit, opravdu s klidem. Prostě tak a tak se to stalo, tak jsem to tady přišla nahlásit. Když mne napadl, byli jsme 2 roky rozvedeni, zhroutila jsem se, ale pak jsem se dala do kupy a řešila jsem to. Pokaždé je to pro mě těžké a vůbec si nedělám iluzi o tom, že se snad mými hlášeními bude někdo zabývat. Nebo možná bude, ale bůhví jak. Doktor mi řekl, že jsem asi bývalého manžela vyprovokovala k tomu, že mi násilím vnikl do bytu a vyfackoval mě. Neudělala jsem hysterickou scénu, ovládla jsem a řekla jsem, že trvám na tom, aby to zapsal, že s tím jdu na policii. Věřte mi, časem se to naučíte. Naučíte se to s klidem oznamovat, i když ve vás bude malá dušička, tu ale nemusí nikdo vidět. Držím vám pěsti, aby se vám to podařilo co nejdříve. Víte, oni ti manipulátoři se tím vším v podstatě baví a nejvíce se baví vaší reakcí. Proto znovu opakuji - klid a věcnost, to jsou věci, kterými docílíte toho, že je to bavit dříve nebo později přestane. Ale je to těžké, velmi těžké. Hezkou noc přeji Svaťka

      Vymazat
  6. Dava to absolutne smysl.Jsem nekonfliktni diplomaticka osoba. Kdyz jsem se konecne osmwlila argumentovat, on vse, ja nic. Najednou jsem byla agresor, blazen, apod protoze jsem neplakala v koute, neprosila ho, aby me nechal zit, neklecela a neprosila ho, aby nexhal nasi dceru spat. A to ze lide neznali situace rikali jaky je to sympatak, protoze si furt na neco hral. Co me mrzi je, ze vetsina lidi ted soudi me namisto jeho a odvraci se. Chapu to tak, ze chteji mit hezky zivot a nekazit si ho timto, ale pod nanosem toho konskeho hnoje jsem to stale ja.

    OdpovědětVymazat
  7. Ja sa prave,s takýmto človekom rozvádzam a priznávam nie raz ma to dostalo na same dno, kedy som si povedala ze uz dalej nevladzem.. Od slovných útokov, sledovania, osočovania mojej osoby pred mojimi známymi, rodinou, dehonestovania mojej práce, vlastnosti,vybielenia účtov,vyhrozovania sa ze sa mi pomsti, vezme dcéru. Takýto "clovek " ma všetko premyslene dopredu,do podrobných detailov, ktoré normálnemu človeku naháňajú strach, keď to zistia.Ich sofistikovane výhovorky, aktivity, ktoré vás majú zničiť....su neskutočne zraniteľné a naozaj je to veľmi veľmi ťažké, veľmi a preto chcem aj touto cestou poďakovať p. POUROVI, ze bez jeho pomoci by som to určite nedokázala. Boj síce nie je skončený, ale viem, ze to TO ZVLADNEM!takýmto ľudom najviac ubližite tým, ze ich budete ignorovať a budete šťastní....to vám totiž nikdy neodpustia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“
      Je to efektivní způsob žití, který umožňuje rychlé změny. U nás si dovolujeme luxus „beze změn“ a důsledkem bývá hned několik mrtvých koní v naší stáji.

      Zjistí-li žena, že sedí na mrtvém koni, který je jí velmi drahý, tak…
      • tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období
      • diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil
      • setrvává, protože co by tomu řekli ostatní jezdci na mrtvých koních
      • setrvává ze soucitu k mrtvému koni
      • snaží se uvěřit, že je lepší mrtvý než žádný kůň
      • s kamarádkami vymýšlí, jak oživit mrtvého koně
      • ptá se kamarádek, jak ony samy jezdí na mrtvých koních
      • přesvědčuje sebe a okolí, že tento kůň je jí osudem určený, ať živý nebo mrtvý
      • vyvíjí smysluplné aktivity, aby nemusela na svého mrtvého koně myslet
      • nakoupí lepší potravu a doplňky do stáje a snaží se mrtvého koně oživit
      • absolvuje pokročilý kurz jezdectví se specializací na jízdu na mrtvém koni
      • zvažuje pro a proti života s mrtvým koněm
      • porovnává průběžně s ostatními, jak hodně je její kůň mrtvý
      • upraví kritéria určující, zda je kůň mrtvý
      • zaplatí věštkyni, aby předpověděla další osud mrtvého koně
      • jde na terapii, k léčiteli a na kurz, aby se dokázala vcítit do svého mrtvého koně
      • křísí svého mrtvého koně k životu, protože vzdávat se člověk nemá, když mu o něco jde
      • prohlásí, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm nedalo ještě chvilku jezdit
      • prohlašuje, že se jí noha zasekla ve třmenu a nemůže z mrtvého koně sestoupit
      • prohlašuje, že právě na mrtvém koni si vždycky přála jezdit
      • vyhrne si rukávy a nosí mrtvého koně sama
      trpělivě čeká, až se kůň sám zvedne
      mrtvému koni se střídavě hroutí před mrtvým pohledem, podstrojuje, promlouvá, domlouvá, prosí a pláče…
      dramaticky odchází, aby mrtvého koně její nepřítomnost probudila k životu
      zase se vrací v domnění, že si mrtvý kůň její nepřítomnosti nevšiml
      až uzná, že je kůň skutečně mrtvý, velmi se jí uleví díky potokům nashromážděných slz…
      Přesně tak jsem to dělala a myslím si, že nejsem sama. jsem ráda, že mi to došlo,dost pozdě ale přeci... :-)

      Vymazat
    2. Ještě bych dodala že dává veliký hluboký duchovní význam svému sebeobětování.....a souhlas s tím, že když se doslova sama umlátí a konečně si přizná že je kůň mrtev, opláče ho, pohřbí, je to ohromná úleva.

      Vymazat
    3. Trochu drsná nadsázka, ale dobře vyjádřeno. Souhlasím. Ale co když ten kůň není mrtvý, ale jen nemocný?

      Vymazat
    4. Tak toto je tak geniálne vystihnute , že niet čo K tomu dodať. Realita. Je to smutné, no pravdivé, ako dokážu ľudia bojovať do poslednej chvile, a aj dávno dávno po poslednej chvíli....... v nadeji, lebo ta umiera posledná, ale smejem sa na tom, v takomto prirovnani, lebo je to presne tak..... čo sa zdá ako nádej,laska, pomoc,a nahovaranie si lepšej budúcnosti, v tomto poňati vyznieva ako hlúposť a zbytočné mrhanie energiou, pomocou a citmi a nádejou na chciplou herku....... Takýto komfort chcipla herka veru nepotrebuje a ani o to nestojí.... Pobavil má tento príspevok a posunul zas o niečo ďalej. Nemá chybu. Ďakujem. ������������

      Vymazat
    5. Evina.....hned ten první bod.......

      Vymazat
  8. život s takovou osobou znamená být v koutě a trpět. nemít pro sebe žádný prostor. Hned jak se začneme bránit, protože se nám něco nelíbí nebo se už něco nedá vydržet jsme trestáni. To je ta extrémní podmínka jak rozpoznáme agresora. V druhém případě už by měl člověk pracovat na "účinné" obraně, aby rozpozanal KDY se má bránit. Já na tom pracuju už prez rok. často na sobě sleduji jak se bráním vidět... a hlavně cítit co se mi v životě stalo a děje. A stále jako bych nemohla věřit tomu v čem jsem vyrůstala a v čem žiju... Vím, že mne čeká ještě spousta práce, ale každým dnem ve mne povolí další bariéra a zmírní se bolest. A z výsledků mám radost. A to je na tom to krásné TA Radost! Z toho že vím, že nejsem blázen a ani hloupá...prostě jsem jen nevěděla jak se těm všem nátlakům bránit a proto jsem si postupně zvykla na utrpení...V podstatě ze mne rostla obět pro narcise, kterého jsem si přitáhla svým zažitým vzorcem v naší rodině.Věřila jsem, že je to ta opravdová láska. ten co mne poslouchá a chce o mne věchno vědět... Všechno bylo jinak...Obrátil se o 180 stupnu a věechno proti mne využil. To už bylo pozdě. Byla jsem v pekle a nevěděla jsem, že vněm jsem. Až po rozchodu jsem po letech přišla díky Tomášovi a kurzu a mojí snaze se podívat na pravdu...cítím ted sílu na sobě pracovat.../zjistit pravdu/ Pravdu o sobě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím přesně, nmne narciska cíleně ulovila jako kořist právě proto, pro ten hloupý z lásky sebeobětovný vzorec. A jak píšete to co jsem ji svěřiv a věřil zneužila proti mne aby mnou mohla ještě lépe manipulovat, v tom byla mistr. A stejně jako vy to na začátku vypadalo jako sen v rají skončilo náhlým probuzením v pekle.

      Vymazat
  9. na toho koně jsem se koukala před nedávnem a myslím, že ve mne vzbudil stejnou myšlenku. Ale chápala jsem ten výjev sochy jezdce s chcíplím koněm jako ten obrácený život na ruby s narcisem. V podstatě on ze mne chtěl udělat tu chcíplotinu na které by rád "rajtoval"...

    OdpovědětVymazat
  10. Dobrý den,
    potřebovala jsem asi shlédnout Vaše další video,zminujete se jak o Narcismu neb Patologické osobnosti,což se může prolínat.
    Můj ex byl zezačátku fajn,staral se o mě,-neměla jsem práci,tak u jeho rodiny doma,jídlo,TV,teplo,atd..Abych byla ok.
    Nejdříve mi to dávalo smysl,po čase jsem zjistila,že žárlí na mého kamaráda,o 12let mladšího,s kterým si rozumím a chodil bčas k nám i ohledně NB a jeho spravování.
    Pak měl schizoidní stavy,kdy říkal,že je fajn a jindy mi vykresloval proč nejsem s ním,když si sním tak rozumím.Počátek.Pouze nyní znatelná žárlivost.
    Po čase se o mně něco dozvěděl a úplně ho to vzalo.
    Měli jsme rozchod,či pauzu.
    Během té doby mi stával u okna,vypisoval-to dělá i nyní ohledně práce a tvrdí,že nikomu nic nepsal,volal na mého psa-je to bývalý psovod,takže ví,jak to slyší jen pes,ale poznala jsem hned u mého Labradora reakci jinou než na ostatní lidi,pak to přiznal,zase popřel.
    Bylo toho moc a je stále.
    Jeví se to jako černobílé jednání.Nebudu brát v potaz psych.výrazy,těch je dost.
    ¨Když se dozvěděl,že jsem zamilovaná do ženatého muže,byl schopen mu napsat 20 psycho zpráv v noci a to nejednou,včetně mě.
    Co je to za osobu?Prošel si traumatem,jeho otec jej podvedl a žil s mladší ženou a má s ní i dítě,nepochybně to v něm něco zanechalo.
    Jsem silná osobnost,ale už 3.takový podobný vztah nedávám,proto Vás oslovuji.
    Děkuji předem za odpověd,s pozdravem M.R.

    OdpovědětVymazat
  11. Naprosto skvěle popsaný psychopat. S patologickou osobností opravdu nelze žít. Mnozí z nás se ze začátku domnívají, že situace ošéfují, ale neošéfují. Psychopata ošéfovat nelze. Většina psychopatů jsou parazité. Parazitují na svém okolí multitématicky. Normální vztah mezi normálními lidmi probíhá ve smyslu "win win". Nikoliv tak u psychopata. Psychopat musí vždy mít pocit, že z každé situaci vychází jako vítěz, že bonus ze situace je POUZE na jeho straně. Pokud jeho bonus je na úkor jeho protějšku (kamarád, partner, spolupracovník atd.) o to větší má psychopat radost. Parazitování na okolí je jeho životní strategie.

    OdpovědětVymazat
  12. Po 5-ti letech psychického teroru jsem dokázala odjít, bylo to těžké, ale dnes s odstupem času jsem šťastná, žiji nový život a jen lituji promarněných let...
    Potkala jsem partnera s velkým charismatem, zdál se být tím nejdokonalejším postupem času se z něj stávala nesnesitelná stvůra,která mi vyčítala naprosto vše, nic nebylo dobré. Moje obhajoby byly nakonec vždy obráceny proti mě, prostě peklo na zemi. Nedá se to ani slovy popsat, nervově jsem se sesypala, skončila na antidepresivech. Já si ničila zdraví a on byl ten nejlepší....
    Pokud máte takového partnera...existuje jen jedna možnost, sebrat poslední zbytky zdravého rozumu, sil a odvahy a odejít pokud možno co nejdál.
    ON SE NIKDY NEZMĚNÍ!!!
    Držím palce všem.

    OdpovědětVymazat
  13. Jana se tady zmínila o bezpodmínečné rodičovské lásce. Matka pomáhá dítěti hlavně s emocionální stránkou života a dává mu tu pravou lásku, pomáhá mu ji vnímat, přijímat a dávat.
    Otec se zase podílí na té racionální, praktické stránce, co vyrobit, opravit či zabezpečit. Je to v podstatě týmová práce rodičů, vzájemně se doplňující. Možný problém však nastane, když jeden rodičů chybí, odejde nebo umře.
    Když nám v dětství umřela matka, otec se ji snažil suplovat jak věděl, i přes to, že její smrt ho citelně zasáhla. Proto v mé výchově převážila ta racionální, praktická, otcovská stránka a já si na tomto základě vytvořil model, že budu milován, budu potřebný, budou mě mít rádi, jen když pro někoho budu něco dělat, opravovat, vyrábět či zařizovat. Jakmile jsem však nemohl vykonávat výše zmiňovanou činnost, pocit,že jsem milován, jsem potřebný a mají mne rádi se vytratil a já se cítil opuštěný.
    Rozpadly se mi už 3 vztahy a díky pomoci jednoho úžasného člověka jsem konečně ve svých 50ti letech přišel na příčinu. Sám jsem se v tom motal v podstatě od svých 9ti let. Jsem velmi rád, že jsem mohl svůj "defekt" odhalit a pojmenovat.

    Viktor Medvěd

    OdpovědětVymazat
  14. Ja neviem akoby som charakterizovala toho môjho... Test som si robila a veru nič pozitívne mi nevyšlo... či jemu? Presne viem podľa vašich opisov ako sa cítite... Pochopiť to dokáže asi len ten čo v tom žije... Ja už som sa snažila vyvarovať výmene názorov. K ničomu nevedú... A keď už náhodou zdvihnem hlas, aby bolo konečne počuť aj mňa, povie... sa choď liečiť, čo tu bliakaš. Ty sa nevieš inak rozprávať. Keď sa náhodou dozvie niečo čo ja som vedela a on nie (napr. taká somarina ako. Známy si kúpil psa a ja som ho neinformovala) tak z toho vyvodí reč typu. Príde z von a začne... "Nič nevieš len kokota zo mňa robiť. Ja ti poviem vždy všetko a ty máš tajnosti a ja vyzerám ako kokot čo nič nevie... Idem von, raz do roka a telefonuje mi 10-20razy a ke´d nedvíham (však komu by sa chcelo) tak prídem domov a počúvam... "Dobre ste sa na mne bavili, ako kokota zo mňa robíš. Nič pre teba neznamenám. To ti je zaťažko sa so mnou chvíľi porozprávať? a toho je neúrekom... to keď sa opije, je hrôza a des. Našťastie ku fyzickému násiliu u nás ešte nedošlo. Ale vykrikovačky typu, zoberiem ti decko na opito sú bežné... Zuzana

    OdpovědětVymazat
  15. Tak to tu čítam dostala som sa tu náhodou. Som slobodná , čo znamená že nemám trvalý vzťah. Teda uf, ženy máte to kruté. Ísť domov v strachu, čo bude. Prehovoriť v strachu, či neschytám za nemiestny príspevok, nechať sa urážať, ponižovať.Držať sa zubami nechtami vzťahu, v ktorom niet budúcnosti a ktorý vedie k vašej duševnej záhube. Žiť permanentne v strachu a strese. Je to určite ťažké a je mi to ľúto. Držte sa.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za vložení komentáře.

Tomáš Pour