Kontakt

pomoc@tomaspour.cz


25. 12. 2016

Jak jste přežili vánoce?

Tenhle příspěvek je pokračováním minulého domácího úkolu, pok kterým se sešlo opět tolik komentářů, že je jasné, že vánoce jsou často vším jiným, než proklamovaným časem klidu a pohody.

Pokusil jsem se opět o malou sondu do toho, co můj mozek, za tu dobu, co se tímto tématem zabývám, abstrahoval za principy, které se dají na tento čas aplikovat.

Co mi ježíšek včera nadělil pod stromečkem do hlavy, se můžete podívat na videu.




A jestli vás to video inspiruje třeba k úvaze o tom, kdo tedy by měl v našich životech pracovat s naší vinou, tak se těšim na myšlenky v komentářích. A nemusí to být úvahy o nadpřirozených bytostech, kterými se to v televizi teď jen hemží. Můžete se zaměřit třeba na prozaický okruh vašich blízkých.

A tady je zmíněná srnka z videa. Pro zvětšení stačí kliknout na obrázek.




20 komentářů:

  1. Máte pravdu Tomáši, očekávat klid a pohodu s narcisem na Štědrý den je hloupost. U nás to vypadalo od rána na pohodu, manžel komunikoval, tvářil se vstřícně... A potom kolem 13,00 hod. jsem spozorovala že se mu plete jazyk, mele nesmysly - byl prostě opilý. Večer přišli mladí s 8 měsíčním vnoučkem. Manžel opilost přiživoval dalšími doušky vína. Štědrý večer jsem si snažila užít s vnoučkem, kterého to byly první Vánoce, s dcerami a zeťákem a hezkými pohádkami.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Môj muž celé sviatky ožratý sa nikým nekomunikoval keď tak iba nadávkami čistý debilko ani s nami nevečerial už asi 4e sviatky nám pokazil som za neho zúfalá

      Vymazat
  2. Moje další Vánoce,které skončili fiaskem.Snažila jsem se je udělat pěkné,navařila,napekla.Stejně poslouchám jen kritiku od manžela na moji rodinu,mě.Pořád si nevážím,co mně dal.Místo aby byl se mnou a dětmi,sedí pořád u svých rodičů,nebo oni u nás a po mně se vyžaduje,že kolem nich budu jen skákat a neodporovat.Jsem sama ve svém vlastním domě.A tak bych si přála klidné svátky.Zatím poslouchám sprostou tchyni a manžel mi tvrdí,že to přeháním.Přes to všechno nejsem schopná odejít od něj,proč?Jsem asi slaboch..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nejste slaboch... dnes jsem měla své další pokažené vánoce...už 29 rok... ted tady sedí u stolu a tváří se, jako by se nic nestalo... asi ho budu omlouvat, ale banalita na kterou jsem čekala se dostavila,jako vždycky,ale už se sním nepárám, dříve jsem brečela, ale už dobrých 2o LET NEPLÁČU...užívám si drobných radostí a dětma, dnes už jsou dospělé a jsou jeho náturou poznamenané.. a jen to čekání, kdy to vypukne a proč je notně stresující.... držím Vám pěsti...

      Vymazat
    2. Já už nedokážu žít tak dál,zároveň mi nejde odejít,je to strašné,vadí mi,že se mě dotkne a to je konec,děkuji za Vaši reakci.

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Vánoce s ním byly šílené,jsem ráda,že jsou za mnou a nemusím se na něj dívat a komunikovat

    OdpovědětVymazat
  5. Ako som prezila Vianoce? Opustila som toho idiota...Boli to tie najkrajsie Vianoce :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. presne takto by to malo byť... opustiť , odstrihnúť, byť sám sebou a konečne začať žiť svoj život, ale je to dlhá a bolestivá cesta , kým človek dospeje k tomuto poznaniu....

      Vymazat
  6. Vánoce svátky klidu a pohody? Když na něj nemluvím, nebo jsem v druhém pokoji, tak je klid, ale pohoda to není.

    OdpovědětVymazat
  7. Vánoce byly velmi unavující. Jsem uštvaná jak lesní zvěř. Nemůžu se na toho člověka absolutně v ničem spolehnout, zkomplikuje mi, co se dá, otráví mi každou příležitost, na kterou se těším, v lepším případě mě ignoruje, ale stejně je to zátěž. Celá domácnost o šesti lidech visí na mě a na tom, zda se o to postarám. Pokud není po jeho, okamžitě se uráží a odchází kamkoliv se mu zamane, každou příležitost využije k tomu, aby si dělal co chce. Dnes byl synek protivný, on se sbalil a odešel si ke své mamince. Vyloženě si užívá Vánoce, válí se u televize, chodí si po návštěvách a já jen makám jak barevná, skáču kolem celé domácnosti, sama pečuju o děti a snažím se, aby měly vše tak, jak má být. Když po něm chci pomoci, v situaci, kdy je toho na mě nejvíc, sbalí se a odchází, že to není jeho práce. Přemýšlím nad tím, k čemu ho vlastně mám. Krom toho, že přispívá na bydlení, které bych momentálně neutáhla sama, NIC. Jen snad bych si ho mohla dát za rámeček na zeď, protože je hezký, jinak absolutně žádný užitek. Dětí si nevšímá, když mám nejvíc práce a ony začnou zlobit, jen je bije a mě kritizuje, že je nezvládám. Jsem z toho všeho unavená, strašně unavená. K otázce Tomáše na to, kdo by měl pracovat s naší vinou, si myslím, že pokud jsme malí, tak rodiče, ale velice jemně tu a tam by mohli použít pozitivní manipulaci. Pokud jsme velcí, tak s naší vinou můžeme pracovat nejlépe my sami.

    OdpovědětVymazat
  8. Štědrý večer byl absolutně absurdní a na hlavu postavený. Vyjímám z citací...
    "... ať už to máme za sebou (štědrovečerní večeři)"
    "... já nechci žádný dárky"
    "... (proč jsi chtěl slavit vánoce?) ... kvůli kaprovi"
    " ... takovou pi*ovinu (štědrovečerní pohádka)... jdu nahoru, pustím si něco jinýho... "
    Zkrátka ani náznak snahy o něco jako štědrovečerní atmosféru. Spíš naopak.
    Jo a když jsem chtěla koupit stromek, bylo mi řečeno, že ne, protože na mě není spoleh. :-) Koupil ho on, den před vánoci. :-)
    Ať je to jak je to, jsem ráda, že se mi loni podařilo posbírat ty zbytky rozbitého sebevědomí, poskládat je zase dohromady, ofačovat a léčit. Je to stejné, jako se zlomenou kostí. I když bylo na kousíčky, zase srůstá. A bude ještě pevnější než dřív. Chce to ale dennodenní cvičení a posilování. Podruhé se už zlomit nenechám. V rámci rehabilitace se učím duševní sebeobraně. A dělám si radost. A nosím tu pláštěnku. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem tak šťastná,že mám tohle za sebou.Po 28 letech jsem se osamostatnila,nebylo to lehké ale nikdy jsem nelitovala.Přišla jsem o majetek,pohodlí,ale jsem sama sebou.A to je nejdůležitější.

      Vymazat
  9. Úplnou náhodou (i když - jsou vlastně náhody?) jsem narazila na test osobnosti a když tu nyní čtu Vaše komentáře, jako by je někdo vystřihl z mého vlastního života. Vidím sama sebe, jak skáču okolo věčně nespokojeného "pána tvorstva", kterému nikdo a nic není dobrý. Jen si tak říkám, co nás vlastně drží v těchhle destruktivních vztazích, které ničí nás, naše děti, naše vztahy s přáteli... Má na to někdo odpověď?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tuto otázku jsem si také párkrát položila. V mém případě jsou to tři důvody. Láska (protože vím, co má uvnitř pod tou krustou), lítost (protože vím, z čeho se skládá ta krusta) a rozum (protože odejít by sice bylo snadné i možné, ale komplikované - buď odejít, bydlet o 70 km dál ve svým, ale ztratit práci nebo zůstat v práci, ale hledat si jiné bydlení.)

      Vymazat
  10. Přesně tohle se mi stalo,test jsem vyplnila a pročetla a konečně pochopila, že snad nejsem ten nejhorší člověk, jak mi to stále někdo podstrkuje,i když jsem pro něj jen služka,která musí být perfektní, jinak je zle.Všechny příspěvky jsou mi hodně známé,jakobych je sem napsala já.
    Neumím se rozhodnout a odejít ani po 30 letech. Je to hodně komplikované.

    OdpovědětVymazat
  11. Za mě, odejít je to nejlepší co vůbec může být, i když člověk si stejně musí vyřešit, co to je, co ho do vztahu s narcisem dovedlo a co ho v něm ve skutečnosti drží.....a myslím, že nejlepší na to je kurz a Tomáš sám. Já sem od ex pryč už přes deset let a je mi fajn, neumím si představit se zase do něčeho takového vrátit. Během letošních vánoc jsem se soustředila na sebe a rodinu a na narcise jsem si snad ani nevzpomněla......super pocit. Ale aby to nebylo tak idilické, přecijenom, brácha, který se s celou rodinou krom mámy nebaví už rok, se s námi nesešel. Všichni, do jednoho jsme mu koupili nějaký ten dárek, když druhý den přišel domů k mámě, řekl, že žádný dárky nechce, že ho nezajímají. Když z toho byla máma špatná, začal jí vykládat, jak já jsem ze všech nejhorší (mimochodem, z celé rodiny jsem o něj největší zájem jevila vždy já) a že jsem se s ním objímala a pak jsem řekla, že k mámě nejezdím za ním. To bral jako podraz, křivárnu, rzadu. Tak mu píšu mail, ať mi řekne kdy a kde jsem něco takového řekla. Samozřejmě neměl nic, co by mohl použít, tak řekl, že nejde o to, co jsem řekla, ale že bylo mým úmyslem mu ublížit. Ptám se na základě čeho si to myslí...........tak jsem byla manipulant, astejně tak dcera.......znovu se ptám, kde jsem něco takového řekla, a proč si myslí, že jsem mu chtěla ublížit.......na to odvětil, od kdy se rýpu v malichernostech......a tak znovu.....říkám, že pokud se se mnou nebaví, protože jsem řekla, že za ním nejezdím,tak to jako malichernost nevnímám, je to důležité.....takto už jsem byla zmije na jeho prsou.......je to zvláštní, ale mě ty jejich myšlenkové pochody stejně vždy překvapí, jak se něco tqkového v té hlavě vůbec může zrodit? opomenu-li to, že mě to zraňuje, tak oni především zraňují sami sebe, vymyslí blbost a jí trpí......neumím si představit, co by mě v blízkém vztahu s takovým člověkem mělo držet. Stačí krátká epizodka k tomu, aby to člověka zahlcovalo. Ale když si vemu, se jejich vzorec jednání je asi takový, že čím více oni sami cítí vinu tím větší potřebu mají jí vzbuzovat v druhých, aby si ulevili, tak vlastě to, že mě obvinil z takových nechutností, svědčí o tom, že se to věm pěkně vaří.

    OdpovědětVymazat
  12. Zdravím..Tak Vánoce u nás po 8 letech proběhly téměř v poklidu..ráno proběhlo "emoční zvracení" ,nasadila jsem pláštěnku a pokračovala v rozdělané práci,jakoby nic..když viděl,že nereaguji na jeho "zvracení" sebral se a na 2 hodinky odjel.Když se vrátil byl už "normální" a v tomto duchu jsme pokračovali až po zbytek dne,takže za mne letošní Vánoce,po dlouhé době,klidné.A to díky Vám,Tomáši.Do toho všeho se zrovna stěhujeme společně do většího bytu,takže makám jako ďas,abych nemusela poslouchat jaká jsem líná svi.. atd. Pravda je,že si každý den na mě něco najde..teď mi zrovna píše smsku "Makala jsi hodně,děkuji a posílám pusu." nevím sice,kolikáté už má pivo,páč zrovna sedí v hospě,ale rozhodně mi zpráva udělala radost.S klidným srdcem jdu spát a neusínám na vavřínech,nebojte :) Pláštěnku mám stále při sobě..Dobrou noc.

    OdpovědětVymazat
  13. letošní vánoce (už 20) jsem díky Vám Tome zvládala s větším nadhledem a pochopením celé věci, i když je to hodně složité. Vánoce nebyly upřímné a ani nijak zvlášť radostné. Manžel, který je vánocemi naprosto uchvácený a každý rok nakupuje hory dárků, protože si nejspíš myslí, že dárky ukazuje, jak nás miluje (vzápětí díky dárkům s námi manipuluje...) se stejně nedočká vytoužené vánoční atmosféry, protože s jeho přístupem nelze docílit opravových RADOSTNÝCH vánoc. Ty nejsou o dárcích a uklizeném domě. Nebýt letošní bílé nadílky v přírodě, vánoční atmosféru bych marně vyhlížela...nejvíc jsem si užila sama s koněm v bílém lese, dopoledne na Štědrý den...večer už jsem "přežila" s rybízovým vínem..a nadhledem...Díky Tome, že jste...

    OdpovědětVymazat
  14. Proč zůstáváte?Důvodem je jen a jen STRACH

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za vložení komentáře.

Tomáš Pour